Naším modelem v přirozené kopytní péči je „americký“ volně se pohybující mustang díky svému skvělému zdraví a s naprosto zdravými, nezničitelnými kopyty.. Populace mustangů z Velké Pánve netrpí žádnými nemocemi z domestikace, jako např. laminitida a navikulární syndrom. Více o tomto koni se dozvíte v jednom z článků – „Mustangové“. Přirozená kopytní péče se na koně dívá jako na celek a tak k němu také přistupuje. Není to pouze o kopytech, ale o celém koni z hlediska managementu chovu – odpovídajícímu biologickým potřebám equus caballus..
Zde je ukázka kopyt… Příroda znamená variace… je různorodá…i kopyta mají různé úhly, proporce, ale nikdy nevybočují z našeho modelu…
PŘIROZENÁ KOPYTNÍ PÉČE JE SCHOPNA ZMĚNIT JAKKÉKOLIV KOPYTO NA ZDRAVÉ FUNKČNÍ PODOBNÉ TOMUTO PŘÍRODOU STVOŘENÉMU!
překrásná to stvoření 🙂
koně jsou úžasná stvoření!!
Jako model tato kopyta nelze použít. Mustang žije v prostředí, kde se téměř celoročně pohybuje na suchém a velmi abrazivním povrchu a kůň ujde denně několik desítek kilometrů. Kopyto je tak stále velmi obrušováno a musí rychle dorůstat. To neplatí v podmínkách Evropy, kdy se koně pohybují na víceméně měkkých travnatých pastvinách a nebo jsou bohužel uvězněni v nastlaných boxech s minimálním pohybem. Udržet u takových koní kopyta odpovídající mustangům by vyžadovalo téměř denní strouhání.
Tome, buď denní strouhání, nebo zajištění pohybu po různorodém (tedy i tvrdém a vhodným způsobem kamenitém) povrchu. Majitelé koní, kteří mají zvířata zavřená měkce nastlaném boxe, kde se kůň téměř nepohybuje, pak je vypustí na travnatou přebohatou pastvinu a jezdí úzkostlivě jen na jízdárně s umělým povrchem nemůžou čekat, že se o sebe kopyto postará „samo“. Moje vlastní klisna je ve výběhu s kamenitým podložím, jelikož je kopcovitý, místy jsou kameny vydupané na povrch a kůň po nich chodí i běhá bez obtíží. K tomu ji beru čas od času na rychlejší práci po tvdrším terénu, kde se kopyta opravdu intenzivně obrousí do požadovaného tvaru a sám se vytvoří i „mustang roll“. Mě pak zbývá už jen dostrouhnout malé nepravidelnosti způsobené specifickou nepravidelností chodů koně, zkontrolovat rozpěrky a střelku a hotovo. Samozřejmě pokud se kopyto nechá jednou přerůst, pak už pohyb po trvsím povrchu nic nevyřeší – pravděpodobně povede spíš k odlámání nosného okraje nebo k sešlapání do „lyží“ a tím rozšíření bílé čáry a dalším problémům. Pokud se ale začne s dobře upraveným kopytem, tak se dá udržovat skutečně téměř výhradně více či méně kontrolovaným pohybem po abrazivním povrchu, s minimálními umělými korekturami.
Tome a jaké kopyta byste chtěl použít jako „model“ zdravého kopyta? Kopyta koní žijících v nepřirozených podmínkách (box, vydatné pastviny apod.) – kopyta, která jsou převážně laminitidní, přerostlá, s podsazenými patkami a další?! Taková kopyta by neměla jít příkladem! Jsou příkladem nemocných, deformovaných kopyt. Zdravá kopyta mustangů z Velké Pánve jsou příkladem, jak by kopyta koní měla vypadat, aby právě mohla vykonávat práci na terénech podobných jako mají oni – tzn. velmi abrazivní tvrdý terén! Je také nutné samozřejmě (jak jste uvedl) změnit podmínky ustájení, kde nejlepší cestou je Paddock Paradise! Měřítkem bezproblémovosti by mělo být to, že je kůň schopen bez bolesti přejít BEZ JEZDCE naboso jakýkoliv povrch. Někteří koně nemají problém ani s jezdcem, ti co mají, tak využívají botičky 🙂
RE: Tom Sychra
Ale o to tu jde. Tento model se podle mě dá použít, jen pokud bereme péči o koně celostně. Samozřejmě ani tato metoda neudělá zázraky s koněm v boxu, pohybujícím se po měkkém, ale pokud se někdo bude řídit určitými pravidly této metody co se samotného chovu koní a jejich krmení týče, pak si myslím, že není problém docílit podobně kvalitních kopyt.
Já chápu tuto metodu trimu jako součást určitého celku a pokud chci aby měl můj kůň kopyta podobná těm modelovým, musím se mu snažit zajistit správné podmínky, jinak mi přece ani ten nejlepší trim nepomůže.
Ter skvěle, jednoduše řečené!