PP Olomoucko – zkušenosti po 2 měsících v PP

Výchozí situace

Postupně v nás majitelkách narůstala nespokojenost s „tradičním“ ustájením, ať už boxovým, které dvěma koním způsobovalo dušnost, nebo v lepším případě venkovním, ale bez většího pohybu, s komplikovaným systémem krmení senem, jádrem a vodou.

Štěstí přeje připraveným, takže když se objevila možnost pronájmu pozemku, váhaly jsme jen chvíli. Přecejen mít koně ve své péči a nespoléhat se na zaplacené ošetřovatele je na jednu stranu spousta svobody, na druhou stranu velká zodpovědnost a nové problémy, které se teprve učíme řešit.

Pozice: rovinatý pozemek o vel. cca 3,5 ha na kraji rybníka, s lesíkem, po jedné hranici protéká potok, podél jedné strany se zvedá stráň – vyvýšené místo. Pozemek je bez přípojky vodovodu, kanalizace, elektřiny.

Plánování

Velmi důležitá byla fáze plánování. Základním předpokladem bylo přečtení knihy Paddock Paradise od Jaimeho Jacksona a paní Aleny Vostatkové. V této knížce jsme našli vysvětlení PROČ. Krásně je tam popsán zdravý způsob života pro koně, co koně fyzicky potřebují, jaký to má vliv na jejich zdravotní i mentální stav. Najednou do sebe začala zapadat spousta drobností ohledně dýchacích problémů (Léčení kašle u koní čaji je léčení následku, nikoli příčiny. Asi jako byste se snažili umýt si zuby, a přitom jedli tatranku.), problémů s kopyty (přehnaná citlivost, hafling po dříve prodělaném schvácení), obezity, nervozity, apod.

V knížce je stručně, ale výstižně popsáno, jak by měl být PP uspořádán, což jsme se snažili co nejpečlivěji dodržet.

Dalším zdrojem byl pochopitelně internet, zejména popisy a zkušenosti z již fungujících PP v ČR (Valteřice, Vraní Vrch a další).

Návrh jsme zpracovávali nad situačním výkresem pozemku s pomocí mnoha variant a podvariant. Během realizace jsme se místy samozřejmě přizpůsobili skutečnému stavu v terénu, nicméně dobrý plánek ušetří spoustu práce i peněz za materiál.

Budování

Fyzická příprava před převozem koní zabrala cca 1,5 měsíce (únor – polovina března). Zahrnovala úpravu a rozšíření původního přístřešku na velikost pro 5 koní a úpravu starého mobilního kontejneru pro účely sedlovny + šatny + skladu. Podmínky pro nás lidi jsou tedy velmi skromné.

Na ohrady je na první pohled použita „spousta materiálu“. Nejviditelnější je množství tyček a pásek na vybudování „zdvojených“ ohrad – treku. Ale v porovnání s náklady na stavbu stáje a boxů je to pořád zlomek ceny. Navíc máme štěstí, že ve vzdálenosti do 3 km se nachází kvalitní jízdárna, čímž odpadá obrovská starost a náklad na její budování a údržbu.

Vzhledem k tomu, že celý pozemek přetíná strouha, která byla v jarních měsících poměrně hodně zavodněná, vybudovali jsme 2 mostky, přes které se během 1 týdne s větší či menší pomocí naučili chodit všichni. Důchodkyně jej vzaly za svou jedinou cestu, jak překonat strouhu, nenamáhají se se skákáním. Stádo sice na jiném místě přes strouhu skáče, ale i pro nás lidi je potřeba se dostávat na druhou stranu s kolečky a jiným materiálem.

 

Organizace PP

Koně jsou rozděleni na 2 skupiny – velké stádo má 5 členů a bydlí na treku s velkým přístřeškem. Důchodkyně (25 a 30 let) bydlí na pastvině uprostřed. Jejich ohrada je vedena tak, aby mohly libovolně sledovat stádo (což taky rády dělají), měly přístup do lesíka (stín) a vlastní přístřešek.

Velké stádo pouštíme na pastvinu kontrolovaně, max. na pár hodin denně. Seno roznášíme cca jednou za 1 nebo 2 dny, dle spotřeby, zejména na místa mimo vlastní trek – do stráně a do lesíka. Dáváme volně hromádky, v přístřešcích mají 2 velké sítě pro případ špatného počasí nebo kdyby si sežrali všechny hromádky. Důchodkyně mají 2 krmné bedny, pro případ, že by hodně pršelo nebo zatoužily prostřídat trávu se senem.

Napájení vodou mělo být původně řešeno „samoobsluhou“ z rybníka, odvodňovací strouhy a potoka. Nicméně jsme přeci jen zřídili napájecí vanu a kádě, do kterých vodu doléváme. K původní myšlence napájení z potoka bychom se ale chtěli postupně vrátit.

Jádro dostávají především důchodkyně, a to zejména odjakživa špatně krmitelná 30 letá kobylka A1/2. Ostatní koně jsou krmeni spíše symbolicky po práci.

K dispozici mají 3 druhy solného a minerálního lizu, umístěného dál od přístřešků, ale uvažujeme o jejich přesunutí na ještě vzdálenější místo.

Koně:

Jsou různorodá skupina, jak věkově, tak dle plemen. Máme je pro soukromé účely, nikoli pro sportovní nebo komerční využití.

Velké stádo je ve věku 3, 7, 12, 19 a 23 let, důchodkyně mají 25 a 30 let. Zastoupeni jsou ČT, A1/2, hafling, aj.

 

Denní režim

Zatím jsme stihli provést jen pár měření pohybu, a to s výsledkem od 2,6 do 5 km za 12 hod. Analýzou trasy jsme dosud zjistili, že se koně hodně zdržují v přístřešku a okolí a pohyb záleží, kam jaké seno rozmístíme (to chutnější musíme dát dál, pak se pohyb výrazně zvýší)

Přístřešky využívají koně během teplých dní k odpočinku raději než lesík (zatím nevíme, zda kvůli hmyzu, nebo je zatím nedostatečný stín pod stromy anebo je při odpočinku ruší hlasité kvákání žab 😉 )

 

Práce

S množstvím práce a její různorodostí se teprve postupně seznamujeme. Věřím, že spoustě zkušených chovatelů, hospodářů to přijde úsměvné, ale všechno je někdy poprvé…

Zjišťujeme, co že nám to na pozemku všechno roste (a pěkně rychle), že s blížící se senosečí musíme sehnat „někoho s traktorem“, že kopřivy jsou všudypřítomné, že je stále mnoho a mnoho drobností k dokončování a vylepšování…

 

Plány

Po konzultaci s paní Vostatkovou máme v plánu zpřístupnit napájení z potoka (větší vzdálenost od přístřešků – zvýšení pohybu), přidání dalšího dřevěného mostku, čímž by lesík přestal být slepým závlekem, ale naopak průchozí občerstvovací stanicí. Dalším vylepšením může být navezení jemného štěrku na část cesty k napajedlu a tím zvýšení obrušování a mozolnatění kopyt. Vybíráme také vhodné místo pro zřízení pískové hromady pro válení.

 

Výhody a postřehy

O výhodách už bylo napsáno mnohé, což můžeme z dosavadních zkušeností jen potvrdit:

– není nutné koně krmit 2 – 3 x denně v přesně danou hodinu

– koně jsou rozpohybovaní, rychleji připravení k práci, což sníží riziko poranění (včetně 30 leté důchodkyně, která nemá problém se rozklusat nebo rozcválat za stádem),

– koně jsou atletičtější, v dobré výživové kondici

– díky přístřeškům ušetříte peníze za deky – u 7 koní, by deky stály 14 -20 tis. Kč

– prvních pár dní byly pokusy koní o skákání strouhy spíše občasné a ne zcela úspěšné, ale postupně se koně krásně naučili odhadovat správná místa, vzdálenosti, přiměřenou rychlost. Koně jsou také daleko sebevědomější a odvážnější i v terénu, ať už pod jezdcem nebo na ruce.

– po dušnosti není ani památky

– kopyta koní jsou v dobrém stavu, přirozeně se obrušují, i když povrch máme jen hliněný, ne kamenitý

– množství sena, které nyní roznášíme, je odhadem asi poloviční oproti tomu, co by koně spořádali v boxovém ustájení, a zdaleka nedožerou vždycky všechno, méně chutné seno okázale ignorují. Dojídají se trávou na trecích, kořínky, olizují hlínu s mravenci, okusují větvičky.

– milují zavadlé kopřivy, i když po asi týdnu už nadšení trošku opadlo (možná už doplnili, co jim ve stravě chybělo)

– přístřech o půdoryse cca 6 x 7 m jsme museli kvůli dominantní klisně předělit uprostřed trámy, na které jsme pověsili druhou síť se senem, takže na jedné polovině jsou 4 koně vedle sebe a na druhé půlce ona vedoucí

– kupodivu koně přístřechy nepoužívají jako záchod, kálejí tam jen velmi výjimečně, patrně „omylem“

– zanedbaný lesík a stráň se ukazují být výhodou – koně musejí překračovat kmeny a kameny, podle stop poznáváme, že chodí prozkoumávat i téměř neproniknutelné houští, nepolekají se, když se jim mezi nohy zamotají větve, což je pak při ježdění neocenitelné

Jak bylo již mnohokrát napsáno: PP je o stálém pozorování, vylepšování, údržbě… I v našem PP jsme se snažili využít utváření terénu, poskytnout koním rozmanité cestičky, prostory, nechat je, aby se „chovali jako koně“.

———————

Postřehy jednotlivých majitelů:

Změny u konkrétních koní:

1) Hafling (23) a ČT (19)

– Haflingovi, který byl jako jediný podkovaný z důvodu dávného schvácení a chybějící špice kopytní stěny, byly nyní paní Vostatkovou sejmuty podkovy a všichni s napětím sledujeme, že tuto změnu zvládá výborně. Stádo následuje stejně jako předtím a bez úlev.

– 19 letá ČT měla problémy s pohybovým aparátem – konkrétně po dávném úraze levé přední šlachy byly problémy s obloukem na šlaše a opucháním. Teď při pravidelném pohybu jí nevadí ani skákání strouhy a na nožce není poznat, že je po úraze – pěkně tenká, vyrýsovaná šlacha

K dušnosti – bojovali jsme s kašláním s výtokem z nosu „po zátěži“ jenže po neúspěšném léčení (čaje, 2x atb, ACC long aj.), nastalo zlepšení až po přemístění koní do režimu 24/7 s přístřechem.  Po týdnu ústup příznaků a po 14 dnech nastalo zlepšení stavu i bez medikace. Poté cca 6 měsíců „čištění“ – proces uzdravování dých. aparátu – výtok hlenu z nozder. Hafling byl na tom hůře s projevy, avšak došlo k úplnému vyléčení. A nyní jsou oba úplně bez potíží.

Zjistila jsem po různých zdravotních problémech, kterými moji koně prošli, že důležitým prvkem k uzdravení nebo zmírnění příznaků onemocnění je jednoznačně odstranění PŘÍČINY a přispěl celoroční pobyt venku a pohyb. Postupně jsem dospěla až k PP, který mi přijde nejpropracovanější a celostní pohled na ustájení koni.

2)

– 12 letá teplokrevná kobylka nesnesla boxové ustájení a neustále se opakovaly méně či více závažné záchvaty kašle. Její matka musela být ve 14 letech pro těžkou dušnost uspána. Proto jsem byla zděšená, když se kašel po „léčbě“ čajem či mukolytiky stále vracel. Až pod hrozbou chronické dušnosti a nejčernějších vyhlídek jsme změnili ustájení na venkovní a změna přišla okamžitě. Nevadilo ani dokrmování senem, kašel už se nevrátil.¨

Pro kopyta nebylo ještě ani pastevní ustájení ideální. Větší citlivost i na celkem rovných površích jsme sice raději než podkovami řešili botičkami, po příchodu do PP jsou kopyta méně citlivá, i pod jezdcem absolvujeme vyjížďky bez botiček a ulevování. Zlepšila se kondice, dřívější sklony k obezitě jsou pryč.

– 30 letá A1/2 je specifický případ, využívá vlastně nikoli PP, ale pastevní ustájení. Díky neomezené pastvě se po letošní těžké zimě spravuje a přibírá na váze. Dle chuti následuje či jen zpovzdálí sleduje stádo, které se pohybuje po treku.

Vlastním 2 koně ČT:

Rina 25 r.  (nar. 1992) – vlastním ji od jejích 9 roků,poslední 3 roky je „naboso“. Ježděna anglicky – převážně parkury do Z rekreačně.

Vystřídaly jsme cca 6 různých ustájení v okolí Olomouce, vždy boxové s více či méně častým pouštěním do výběhu (od 6 h až po pouze 20 min.) Chodila ale téměř denně pod sedlo, převážně do terénu, což jsem tím alespoň částečně kompenzovala. Od počátku jsem vždy chtěla, aby byla venku co nejvíc, i když na noc v boxe. Rina je temperamentní kobylka a pokud nebyla alespoň pár hodin ve výběhu, pod sedlem to dala ihned znát.

Během posledního půlroku se zdravotně radikálně zhoršila – rozvoj artrózy, měkké spěnky, oteklé šlachy, různé „boule“ na předních kolenou apod… Chodila špatně, injekčně bonharem i kortikosteroidy, bez valné odezvy. Byl doporučen pohyb – ne pod jezdcem, ale je pro mě nereálné 2x denně ji brát na hodinové procházky a pouze pobyt ve výběhu, i když celodenní, neměl žádný pozitivní vliv.

Nyní po 2 měsících v PP je opět „na nohou“. Nabrala, nasvalila se, zmizely všechny otoky šlach, boule, křivost při chůzi. Má radost z pohybu, rozbíhá se za stádem naprosto bez problémů, nedělá jí problém venku chůze po jakémkoli terénu, je spokojená a vyrovnaná. Opět ji začínám brát pod sedlo – vozí děti, poklusává na lonži, chodí ven na procházky. Je na vnitřní pastvině – pastva neomezeně, ale kopíruje stádo na jeho cestách podél pásky. Dokrmila se jádrem zpočátku 2x denně, nyní již jen 1x, a to pouze v symbolickém množství.

Měla jsem trochu obavy z 24/7 pobytu venku bez boxu na noc, pouze s přístřechem, ale během 1-2 týdnů se naprosto „aklimatizovala“ a nemá sebemenší problém. Zpočátku byla při mrazech dekovaná.

Rose 7 r. (nar. 2010) – dcera Riny, vlastním ji od narození, kutá pouze po 1. loňskou sezónu, jinak bosá. Ježděna anglicky, příprava na parkury, hobby. Bez zdravotních problémů.

Od narození s Rinou box+výběh. Od cca 1.5 r – 2.5 r na pastvinách s přístřechem, v zimě na noc box.

Je to mladá zdravá vyrovnaná kobylka. Zvyklá s Rinou do terénu odmala na vodítku, po obsednutí chodila bez problémů ven sama. Ustájena krom 1 r. pastevního odchovu spolu s Rinou. Poslední 2 roky dominantnejší ve stádu, ale venku při samostatných vyjížďkách menší sebedůvěra, nesamostatnost.

Po příchodu do PP neměla žádný psychický problém s aklimatizací (zpočátku pouze se schopností si najít vodu). Po dvou měsících 100% obrat k lepšímu, co se týče její sebedůvěry, obratnosti, ochoty překonat téměř cokoli (příkopy, vodní plochy, klády, svahy…), zdravého sebevědomí a ochoty při pohybu jak v terénu, tak v „civilizaci“. Vše ji zajímá, ale nepanikaří a jde do všeho. Získala lepší kondici při menším příjmu jádra (již jen 1/2l ovsa a ječmene 3x týdně po práci).

S ustájením v PP po zatím 2 měsících jsem jednoznačně 100% spokojena. Je vidět, jak skvěle se dokáže adaptovat nejen mladý tvárný kůň, kterému to jednoznačně pomohlo „dospět a získat zdravou sebedůvěru“, ale i starší, nervóznější a zdravotně problémový – který tu opět „omládl“.

Koně na PP se nenudí… nemají potřebu probíhat páskami, přestože jsou na treku a ne na zelené pastvě uprostřed. PP je prostě neustálý pohyb, motivace a koně mají možnost být 24hod denně 365 dní v roce  koňmi s jejich psychickými a fyzickými potřebami. Zabývají se řešením situací, kterými se koňovití zabývají (potrava, napájení, válení, ochrana proti zimě, větru, hmyzu….). Stále mají co dělat, a to přispívá k jejich spokojenosti, zklidnění a celkovému mentálnímu zdraví. Změna je znát i na zklidnění koni a schopnosti lépe zvládat terén.Což opravdu na svých koních pozorujeme, a to mě každý den utvrzuje ve správnosti mého rozhodnutí.

Postupně mě to přivedlo k myšlence, že musíme poskytnout koni co nejpřirozenější podmínky a nesnažit se jít „opačným“ jiným směrem.

To nám zpravidla přináší jen problémy psychické i zdravotní a léčbou příznaků a neodstraněním příčin se dostáváme do bludného kruhu, pocitu beznaděje, nehledě na finanční stránku věci

Často se můžu setkat při zmínce o systému ustájení PP u „odpůrců“ s větou: Že koně jsou dnes jinde, než byli kdysi. Že už jsou vyšlechtění a celkově mají jiné požadavky na péči, výživu, ustájení, aj. Myslím si ale, a každý den zkušeností v PP mě utvrzuje, že kůň je stále tím koněm, jako člověk je člověkem. Že kůň byl sice domestikován, ale ve své podstatě zůstal stejný a my ho nutíme přizpůsobit se „nepřirozenému“. Z toho nám i našemu koni vytváříme nezřídka problémy různého druhu. A přitom z mého pohledu zbytečně.

Dříve jsme měli ve svém repertoáru: Čaje, masti, gely, preparáty, léky na to či ono. Nyní je to 24 hod x 365 dní v roce pobyt venku, pohyb.