Odborníkem přes kopytní péči jsem již posledních 35 let. Nejdřív jsem byl podkovář, od poloviny 80.let do roku 1982, než jsem se poprvé setkal s divokými koňmi v Nevadě. Od té doby jsem se stal „odborníkem na přirozenou kopytní péči“ – trimuji koně, aby mohli jít naboso nebo s vlastními botami na míru koni.
Jaime při práci

 

V roce 1992 jsem publikoval svou první knihu o svých zkušenostech s divokými, The Natural Horse: Lessons From The Wild, udělal jsem tak svůj první krok ve směru advokacie divokých koní. Od roku 2000 tato advokacie pokračuje jako část humanitární organizace, AANHCP. Více se můžete dozvědět na naši webové stránce, www.aanhcp.net.

 

 

 

 

 

 

 

 

Kopyta domestikovaných koní v krizi…

Někteří odborníci v našem oboru věří, že 90% domestikovaných koní celosvětově nejsou klinicky zdraví. Škodlivé efekty domestikace na patologii jsou tíživé.

„122 milionů koní na celém světě, ne více než 10% je klinicky zdravých. Něco kolem 10% (12.2 milionů) je klinicky, kompletně a nepoužitelně schváceno. Zbývajících 80 % (97.6 milionů) jsou nějak schváceni…a nemohli projít zdravotním testem.“ Americké podkovářské noviny, listopad 2000. 

Kopyta divokého koně

Během let 80. jsem si okrajově uvědomoval divoké koně v mé praxi. Vláda zahájila první veřejné adopce.
 
 
 

Litchfield, 1983

Jeden z mých klientů adoptoval „klisnu mustanga“, čerstvě přivedenou. Byl jsem pozván se podívat na její kopyta jestli nepotřebujou upravit.

Byl jsem v úžasu, co jsem viděl. Toto nebyly kopyta, které by potřebovaly moji pomoc, ani nikoho jiného. Pevné jako skála, vybroušené perfektně, byly obraz zdraví a výkonnosti – popravdě něco, co jsem ještě nikdy před tím neviděl. Pro mě to byl jasný signál vstoupit do země divokých koní. Proč? Zjistit, jak je toto možné!! Jestli to, co jsem viděl byla jen náhoda nebo ztělesnění toho, co příroda úmyslně stvořila pro nohy Equus caballus. Hledal jsem pravdu v živoucím modelu pro kopytní péči. Svět domestikovaných koní byl plný nepodložených názorů na to, co je „přirozené“ pro koňská kopyta. Divoký kůň, věřím, nám nabídne definitivní odpovědi.

  

Úžasné kopyto mustanga vytvořené přírodou

 Velká Pánev na západě, domov amerických divokých, volně se pohybujících koní

 

Krajina divokých koní, z archivu publikace Star Ridge, The Natural Horse (1992)

Osud mě přivedl do země divokých koní, odcházel jsem a zase se do tohoto světa vracel další čtyři roky. Jak jsem nashromáždil data, publikovaná ve výzkumu v našich profesionálních publikacích a lekcích na našich konferencích, přišlo mi jasné, a ostatním také, že divoký kůň není pouze romantický duch západu k ochraňování. Nebo jen „levný kůň“ k adopci. Divocí koně a osli jsou učiteli přirozené cesty – pokud jen můžeme pokořit svá ega a přijmout tuto zprávu. Slyšel jsem běžně od svých klientů, „Jaime, já nechci nic „divokého“ na mém koni, včetně divokých kopyt.“ Na začátku 1982 jsem úpravu pojmenoval „trim divokých koní“. Na konci 1982 jsem byl nucen povahou (lidskou, abych byl přesný) to změnit na „přirozený trim“ – přijatá přezdívka přetrvávající až dodnes.

Divoké vs. Domestikované: tam je rozdíl!
 
Byl jsem požádán se s vámi podělit o „rozdílu“ mezi kopyty viděnými v zemi divokých a kopyty koní denně potkávanými u domestikovaných. Nejdříve musím říct velmi neústupně, že je tam rozdíl. Ale tento rozdíl je asi nejlépe chápán podle toho, jak jsou kopyta ovlivněna v divočině, versus co se stane v typické situaci ustájení dnešního koně na „samotce“ (tj. box).
 
V divočině, jsou kopyta tvarovaná v drsnému prostředí. Naše Velká Pánev je velmi podobná, bez pochyby druhově, stará rodová vlast, ve které se vyvíjel rod Equus caballus. Není divu, že je tak plodnou pozůstalostí: je to perfektní spojení mezi zvířetem a životním prostředím. Kopyta jsou stlačována, kladená na zem a tvarovaná energickým, atletickým životním stylem, který je řízen 24/7 jejich přirozeným instinktem. Neustálé hledání potravy, „cachtání“ ve vodě, rodinný život, rivality hřebců, útoky predátorů a tak dál, představují druh pohybové síly, která obnovuje a „zachovává“ původní adaptaci kopyta.

Viděl jsem toto ve Velké Pánvi. Bez tohoto by nepochybně nemohli přežít. Příroda by netolerovala slabou parodii domácích kopyt tam v divočině.

Zde je jedno z mých prvních setkáních, dvě skupiny koní, které jsem poznal..šipkami jsou označeni alfa a beta hřebci. Zase si můžete všimnout skalnatého terénu. (Star Ridge publikace)

Nebyl jsem příliš nepříjemný, jak by si někdo mohl myslet, takže se mi podařilo získat důvěru jedné skupiny koní; dovolili mi přiblížit se k nim, zapojit se do jejich sociálního uspořádání relativní dominance (což bylo nutné k tomu, aby mě nezabili nebo nevyčlenili ze svého světa), a putovat vedle jejich dobře definovaných migračních formací. Během jedné návštěvy mi bylo dokonce dovoleno držet ve své ruce kopyto alfa hřebce – jasně mi to nabídl, když jsem o to projevil velký zájem, jakožto student kopyt divokých koní. Jsou tak inteligentní a ochotní.

Boxový život...nebo raději, vězeňský

V kontrastu koňské domestikace… kopyta jsou sotva opotřebená. Není dána žádná velikost, tvar či proporce- tak jak to vidíme v divočině. A není divu. Život je kompletně odlišný, většina koní stojících kolem, denně jednodušše čekajících na krmení-spousty supervelkých obézních koní s bohatými krmivy a chemickými aditivy, které nepatří do jídelníčku žadného tvora. Pro zvíře přírodně vytvořeného k neustálému pohybu, právě nečinnost je „ďáblovo hřiště“. Nyní jsou koně drženi jako zvířata v klecích, jako predátoři drženi v zoo.

Vidíme je zakusovat se do zamřížovaných dveří (a nazýváme to klkání), poškozovat se, vracejí se do stáje zpoceni po své každodenní projížďce. Je to kultura bolavých kopyt a hřbetů, nekonečně se vracející zničující kulhání, deprese, zmatky a jiná zcestná chování, která v divočině nikdy nevidíme. Je to vše způsobené lidmi.

Zelená pastva - vysoce riskantní prostředí

Všimněte si opačné populární domněnky, zelené pastviny - bujné, bohaté na fruktany jsou skutečně vysoce riskantní prostředí pro zničující nemoc zvanou schvácení – laminitidu. V mé pevné víře nás divoký model může učit i o bezpečných pastvách pro naše domestikované koně.

 

Běžná charakteristika kopyta divokého koně

Nyní jsme již řekli jakými skutečnostmi je divoké kopyto tvarováno, pojďme se tedy podívat blíže na jeho typické charakteristiky.

Můžeme vidět jak má divoké kopyto relativně krátké kopytní pouzdro.

Relativně krátké kopytní pouzdro, délka špice je cca 6.5 – 7.5 cm

A že stěna roste rovně dolů v individuálním úhlu, bez sukní nebo oblouků

Všimněte si krásně rovné stěny ve špici

Zakulacení podél celé kopytní stěny nazývají odborníci přirozené péče o kopyta „mustang roll“, ukazuje neobyčejné opotřebení kopytního pouzdra. Brání odlamování stěny či jakýmikoli jiným komplikacím během fáze podpěru při pohybu. Všimněte si také toho, že následující kopyto je bílé. Model divokého kopyta vyvrací mýtus mnoha majitelů koní o tom, že nepigmentovaná kopyta jsou od podstaty slabá a nejsou tak odolná a zdravá jako kopyta pigmentovaná, tmavá.

Příklad bílého kopyta a síla jeho „mustang rollu“

Konkávnost kopyta je impresivní

Zde je silné chodidlo, které chrání vnitřní citlivé dermální struktury, viditelné dole na průřezu kopytem. Všimněte si střelu, jemnější epidermální struktury, ta je chráněna vniřní částí stěny – zvanou rozpěrka..

Silná základna – chodidlo („sole“)

Významný je rozdíl mezi předními/zadními tvary kopyt a také pravá a levá strana jednoho kopyta jsou zrcadlově stejné obrázky.

Divoké kopyto podporuje atletický pohyb – a musím říct, že bez žádné ochrany, bez železných podkov se divocí koně pohybují po tom nejabrazivnějším terénu naprosto standardně.

Využijme „rozdíly“ divokého kopyta ku prospěchu kopyt koní domestikovaných

 Domestikovaní koně, jak jsem se naučil, mohou mít prospěch z těchto živých lekcí z divočiny – pokud se ví, proč existuje tato „odlišnost“ divokých koní. Pak s tím lze něco dělat. Mnoho věcí okolo kopyt koní, které jsou považovány za svatou pravdu, je v rozporu s přirozeným způsobem a je třeba je ignorovat. Toto se dnes už děje, kdy se ve světě domestikovaných koní objevuje velmi vítaná a rostoucí revoluce „přirozené péče“. Desítky tisíc domestikovaných koní na celém světě se stávají následovníky filosofie „přirozenost je nejlepší“, jejíž kořeny nalezneme uvnitř modelu divokého koně, který jsem zde představil.

Závěrem lze říct, že kopyto divokého koně je to, co je a co příroda stvořila již od samotného začátku. Prozkoumal jsem jich tisíce, v BLM ohradách i v terénu. A tam, v jejich nepošpiněné, neotrávené podobě je to krásný pohled. Vrátím-li se k naší domestikované realitě, se všemi těmi problémy a temnotou, „lekce z divočiny“ jsou vítanou úlevou pro lidskou duši, nádechem čerstvého vzduchu pro nás, kteří se s tím musíme denně setkávat. Od jejich divokých bratří se máme mnoho co učit.

Dole je pár běžně viděných problémových kopyt domácích koní. Odborníci na přirozený trim jim vrátí zdravý, přirozený tvar a přemění je v plně funkční kopyto právě za použití modelu divokého koně.

Toto kopyto je zde ještě před úpravami

Zde to samé kopyto po úpravách

Před…

Po úpravách…

článek byl 24.2.2010 publikován na www.equichannel.cz, velké díky :)